První židovský špitál se synagogou postavený v roce 1847
První židovský špitál po přestavbě v roce 1880
Druhý židovský špitál postavený v roce 1885 na místě prvního špitálu a synagogy
Třetí židovský špitál postavený
v roce 1903
Zajímavý příkaz krajského úřadu nacházíme v roce 1803, kdy se nařizuje tovaryšům a Židům vypít své pohárky ještě před šestou hodinou, po níž se mají vzdálit od pramenů, aby neobtěžovali lázeňské hosty z vyšších tříd. V té době bylo také zakázáno ordinovat v Karlových Varech všem cizím lékařům (OAKV).
Židovská lázeňská zařízení v Karlových Varech
První židovský špitál
Obdobným zařízením, jakým byl cizinecký špitál pro chudé nemocné potřebující lázeňskou léčbu, byl pro chudé nemocné Židy židovský špitál v domě "U Císařovny rakouské" v Helenině ulici (dnes v Libušině ulici č. 15). Podnět k jeho zřízení dali někteří členové pražské židovské obce. Po založení podpůrného fondu v roce 1843 se započalo s veřejnými sbírkami. Po čtyřech letech od založení fondu, tj. v červnu roku 1847, byl špitál postaven a léčbu tu bylo možno zahájit ve čtyřech pokojích. s šestnácti lůžky.
Přistavěný židovský špitál
Brzy se ukázalo, že počet lůžek je nedostačující, a tak o dva roky později byl špitál rozšířen o přístavbu. Tehdy měl dvacet lůžek a v roce 1880 už 28 lůžek. Z původně léčených 39 osob bylo v roce 1885 už ošetřeno za rok 122 nemocných. Jedním z prvních řídících lékařů byl Wilhelm Oestereicher, Dr. med. et Chir., mag. očního lékařství a člen mnoha učených společností. Správcem byl Daniel Hirsch, ranlékař a magistr porodnictví.
Židovský špitál byl tak jako jiná lázeňská zařízení v provozu jen v době sezony. Otvíral se 15. května a uzavíral 15. září. Léčba tu probíhala ve čtyřtýdenních cyklech. Později se špitál otvíral 1. dubna a uzavíral 31. října. Správce špitálu pobýval v budově jen po dobu lázeňské sezóny. V zimě, kdy se ústav uzavíral, hlídal dům najatý křesťan. Po celé toto údobí nesměla být ve špitále vystavena tóra. Ta byla přístupna jen židovským věřícím v době sezony.
Nový židovský špitál
Již od počátku se začaly projevovat nevýhody dosud užívané budovy. Proto se záhy muselo přistoupit k uspořádání dalších sbírek na vybudování zcela nového špitálu. S přispěním podpůrného fondu nadačního úřadu bylo možno zahájit stavbu už v roce 1885. Na pozemku patřícím špitálu vyrostla uprostřed zahrady moderní dvoupodlažní budova s patnácti pokoji pro nemocné. Dvě místnosti s jedním lůžkem sloužily jako izolační pokoje. V ostatních pokojích byla dvě až čtyři lůžka. Pro nemocné tu byla připravena i prostorná jídelna a dvě koupelny.
O počtu přijímaných osob rozhodovala momentální finanční situace zařízení. Tento ústav už měl nejen lékařskou vyšetřovnu, ale i laboratoř. Městské zastupitelstvo poskytovalo chovancům špitálu zcela bezplatně lázně předepsané lékařem. Léčba a její indikace byla téměř shodná s léčbou a indikacemi léčenými v cizineckém špitále, jak se můžeme přesvědčit v de Carrových Almanaších. Jen navíc se tu často objevovali nemocní s tasemnicí a jinými střevními parazity.
Od roku 1847 do sklonku sezony roku 1901 se v tomto ústavu léčilo 5317 nemocných. Jedním z přednostů byl Dr. S. Lang. Ředitelství špitálu bylo v Praze. Zprvu byl do ústavu přijímán, jak bylo již uvedeno, jen velmi malý počet potřebných chudých nemocných židovského náboženství. Během 25 let se jejich počet zvětšil na 500, a to nebyl počet konečný. Přicházelo sem stále více chudých Židů z Haliče, kteří po celou sezonu žebrali a stávali se zátěží města. Proto by1o třeba znovu hledat další prostředky ke stavbě opět nové modernější nemocnice, která by tentokrát byla už projektována s dlouhodobým výhledem. Všechny tyto představy měl splnit izraelitský hospic na třídě Belle Vue (dnešní Bezručova ulice).
Izraelitský hospic v Bezručově ulici
Jednání se ujal zdejší rabín Dr. Ignaz Ziegler. Obrátil se o možnou podporu na barona Hirsche a po jeho smrti na jeho manželku. Ta přispěla židovské obci sumou 80 000 korun s tou podmínkou, že také z rakouské strany bude připsán stejný obnos. Ve Vídni se záležitosti ujali baroni Rotschildové a brzy bylo možno počítat i z rakouské strany ze sumou 80 000 korun. Příspěvky dalších židovských dobrodinců během následujících dvou let zvýšily kapitál na 500 000 korun. Z takovéto sumy už mohl být postaven na třídě Bellevue (Belle Vue) moderní hospic. Nesl název Hospic vládního jubilea císaře Františku Josefa pro chudé Israelity. Byl postaven podle plánů císařsko-královského stavebního rady Wilhelma Stiassnyho z Vídně. Po roce byl předán k užívání a svou činnost zahájil v roce 1903. Předtím odkoupilo město budovu starého špitálu v Libušině ulici a zřídilo v ní městské vězení. Měsíčně mohl nový hospic ubytovat 150 chudých nemocných Židů potřebujících karlovarskou léčbu a tím vyřešil nedostatek prostorů pro jejich přijímání. Hospic se nalézal v blízkosti Železitého pramene v dnešní Bezručově ulici Č. 10. V třicátých letech byla budova hospice propojena s nově postavenou budovou židovského starobince, stojící též v dnešní Bezručově ulici Č. 8.
Výňatek z knihy Hospice, špitály a nemocnice v Karlových Varech, Jana Boříková, Otakar Bořík
Špitál v Bezručově ulici - dnes dětská poliklinika